© ACTTI. Todos los derechos reservados.

Olesia: capítulo IV

por Aleksandr Kuprín, traducción de Zulma Mesa

Traducción del ruso por Zulma Mesa
Texto original de Aleksandr Kuprín
Edición por Alejandro Ariel González
Imagen: «Wedding train in Moscow» de Andrei Riabushkin

Este año, la primavera llegó con anticipación, amistosa y, como siempre en la región de Polesia [1], inesperadamente. Por las calles del pueblo corrían torrenciales riachuelos de aguas brillantes color café que al golpear con brío las piedras a su paso, se hacían espuma y atrapaban en rápidos remolinos las astillas y las plumas de los gansos. En los enormes charcos se reflejaba el cielo azul con nubes redondas y blancas que pasaban como dando vueltas. De los tejados caían frecuentes y sonoras gotas. Los gorriones que cubrieron los sauces blancos a los lados de los caminos gritaban tan fuerte y entusiasmados que era imposible escuchar algo más allá de sus gritos. Por todas partes se sentía el alegre y presuroso revuelo de la vida.

La nieve se derritió, pero aún quedaban algunos restos de hielo embarrado en los valles y bosquecillos oscuros. De debajo de la nieve se asomó la tierra desnuda, mojada, tibia, que durante el invierno había descansado y ahora estaba colmada de jugos frescos, colmada de la sed de una nueva maternidad. Sobre los campos de tierra negra se levantaba un ligero vapor que llenaba el aire con la fragancia de la tierra descongelada. Ese fresco, insinuante y vigorosamente embriagante olor de la primavera que hasta en la ciudad reconoces en medio de cientos de otros olores. Me parecía que junto a ese aroma entraba en mi alma la tristeza primaveral, dulce y delicada, henchida de intranquilas expectativas y vagos presentimientos. Una tristeza poética que hace que los ojos vean a todas las mujeres bonitas y que viene siempre condimentada con inciertos arrepentimientos de las primaveras pasadas. Las noches se hicieron más cálidas. En su oscuridad espesa y húmeda se sentía el invisible y apresurado trabajo creativo de la naturaleza…            

En esos días primaverales la imagen de Olesia no se me iba de la cabeza. Me gustaba, al quedarme solo, acostarme, entrecerrar los ojos para concentrarme mejor y evocar incesantemente en mi imaginación su rostro a veces severo, a veces pícaro, a veces iluminado por su delicada sonrisa; su cuerpo joven que había crecido en las inmensidades del viejo bosque, tan esbelto y vigoroso como crecen los abetos jóvenes; su voz fresca con inesperadas notas graves y aterciopeladas… «En todos sus movimientos, sus palabras —pensaba yo—, hay algo noble (en el mejor sentido de esta palabra más bien banal, por supuesto), una mesura innata y elegante…» También me atraía hacia Olesia cierta atmósfera misteriosa que la rodeaba, su supersticiosa reputación de bruja, su vida en medio del espeso bosque y el pantano, y, especialmente, esa altiva seguridad en sus fuerzas que se vislumbraba en las pocas palabras que me dirigió.

No es de extrañarse que tan pronto como se secaron un poco los senderos en el bosque, me dirigí a la casa con patas de gallina [2]. En caso de que me fuera necesario tranquilizar a la gruñona anciana, llevé media libra de té y unos cuantos puñados de azúcar en terrones.

Encontré a las dos mujeres en casa. La anciana iba y venía cerca de la estufa llameante y Olesia estaba sentada en una banca alta hilando lino. Cuando golpeé la puerta al entrar, ella se dio vuelta, el hilo se le salió de las manos y el huso rodó por el suelo.

La anciana fijó en mí su mirada atenta y severa, mientras se protegía la cara de las llamas con la mano y fruncía el ceño.

 —¡Hola, abuela! —dije en voz alta y animada—. ¿Parece ser que no me reconoces? ¿Recuerdas que el mes pasado entré a preguntar por el camino? Y además me leíste las cartas.

—No me acuerdo de nada, mi señor —masculló la anciana moviendo descontenta la cabeza—, no me acuerdo de nada. ¿Y qué será lo que se te perdió aquí? No puedo entender. ¿Qué clase de compañía somos para ti? Somos gente sencilla, gris… No tienes nada que hacer aquí. El bosque es grande, hay espacio de sobra para andar… en fin…

Pasmado y completamente desubicado por ese poco amable recibimiento, me encontré en esa tonta situación en la que no sabes qué hacer: ¿convertir la descortesía en chiste? ¿Enojarte? ¿O, finalmente, darte vuelta e irte sin decir ni una palabra? Involuntariamente, volteé a mirar a Olesia con una expresión de impotencia. Ella apenas sonrió con un dejo de burla bondadosa, se levantó y se acercó a la anciana.

 —No tengas miedo, nana —le dijo en tono conciliador—, él no es una mala persona, no nos va a hacer ningún daño. ¡Sea bienvenido! Siéntese —agregó, mostrándome una banca en la esquina delantera de la casa y sin prestar más atención a los refunfuños de la anciana.

Animado por su atención, me acordé de que tenía un as bajo la manga.

—Qué gruñona eres, abuela… Los visitantes tan solo se han acercado a la puerta y tú ya estás riñendo. Y yo que te había traído un presente —le dije mientras sacaba los paquetes del bolso.

La anciana les dio un vistazo rápido a los paquetes, pero enseguida se dio vuelta hacia la estufa.

—No necesito ningún presente tuyo —refunfuñó al tiempo que atizaba las brasas con exasperación—. Ya me conozco yo a estos visitantes. Primero te engatusan… ¿Qué es lo que tienes en ese bolso, pues? —preguntó volviéndose de repente hacia mí.

Enseguida le entregué el té y el azúcar. Esto tuvo un efecto apaciguador en la anciana, aunque siguió gruñendo, pero ya no con el tono intransigente de antes.

Olesia se sentó para continuar hilando y yo me ubiqué cerca de ella en una butaquita pequeña, angosta y muy inestable. Con su mano izquierda Olesia retorcía con rapidez el cerro de lino, blanco y suave como la seda. Y en su mano derecha el huso daba vueltas zumbando ligeramente, al tiempo que ella lo dejaba caer casi hasta el suelo, o lo atrapaba hábilmente y con un leve movimiento de los dedos lo hacía girar de nuevo. Así se desenvolvía en sus manos este trabajo que a simple vista parece tan fácil, pero que en su esencia requiere de agilidad y una enorme destreza milenaria. Casualmente, me fijé en sus manos. Se habían ennegrecido y vuelto ásperas por el trabajo, pero eran pequeñas y tenían una forma tan hermosa que muchas jóvenes de alta sociedad las envidiarían.

 —No me contó antes que mi nana le había leído las cartas —dijo Olesia. Y, al ver que miré hacia atrás con temor, agregó: —No pasa nada, el oído le falla, no escuchará. Solo entiende bien lo que yo digo.  

—Sí, me leyó las cartas. ¿Por qué?

—Por nada… solo pregunto… ¿Usted cree? —lanzó una mirada furtiva.

 —¿En qué? ¿En lo que me dijo tu abuela o en general?

—En general…

—¿Cómo decirlo? Lo más preciso sería decir que no creo, pero al final de cuentas quién sabe. Dicen que hay casos… Incluso en libros serios escriben sobre eso. Pero en lo que tu abuela me dijo no creo en lo absoluto. Eso lo puede decir cualquier señora del pueblo.

Olesia sonrió.

—Sí, es cierto que ahora no lee bien las cartas. Se hizo vieja y además le da mucho miedo. ¿Y qué le dijeron las cartas?

—No me salió nada interesante. Ya ni me acuerdo. Lo de siempre: un largo camino, las cartas de tréboles mostraron un interés… Ya se me olvidó.

—Sí, sí, se ha vuelto mala adivinadora. Se le han olvidado muchas palabras por la vejez… Ya no está para eso. Y es prevenida. Si acaso acepta hacerlo, es porque le ofrecen plata. 

—¿A qué le tiene miedo?

—¿Cómo que a qué? Les tiene miedo a las autoridades. El uriádnik [3] cuando viene siempre la amenaza: “Te puedo encerrar en cualquier momento. ¿Sabes qué le espera a tu gente por la hechicería? Exilio y trabajos forzados en la isla de Sajalín, sin fecha de regreso”. ¿Usted qué cree? ¿Está mintiendo o no?

—No está mintiendo, no. En verdad eso se castiga, pero ya no tan severamente… ¿Y tú, Olesia, sabes leer las cartas?

Pareció vacilar un poco, pero solo por un instante.

—Sí, sé… Pero no lo hago por plata —agregó rápidamente. 

—¿Tal vez me las puedes leer?

—No —respondió en voz baja, pero con firmeza y negando con la cabeza.

—¿Por qué no quieres? Si no ahora, puede ser después… Por alguna razón, me parece que tú me dirías la verdad.

—No, no lo haré. Por nada en el mundo.

—Ay, eso no está bien, Olesia. No se le puede decir que no a una nueva amistad… ¿Por qué te rehúsas?

—Porque ya le eché las cartas y no se puede hacer una segunda vez…

—¿No se puede? ¿Por qué? No lo puedo entender.

—No, no. No se puede… no se puede —susurró mostrando un temor supersticioso—. No se puede tentar a la Fortuna dos veces… No es buen agüero… Lo sabrá, ella escucha… No le gusta cuando le preguntan. Por eso todas las adivinas son tan infelices.

Quise responderle a Olesia con alguna broma, pero no pude. Había una convicción tan sincera en sus palabras que incluso cuando nombró a la fortuna y con un extraño temor miró hacia la puerta, sin quererlo hice lo mismo.

Bueno, si no quieres leerme las cartas, al menos cuéntame qué fue lo que te salió aquella vez —le pedí.

Olesia de repente dejó el huso y tocó con su mano la mía.

—No… Es mejor que no —dijo esto y sus ojos adoptaron una expresión infantil y suplicante—. Por favor, no me lo pida. No le salió nada bueno… Mejor no me lo pida…

Pero yo seguí insistiendo. No podía descifrar si su negación y las oscuras insinuaciones sobre la fortuna eran una artimaña de pitonisa o si en realidad ella creía en lo que me estaba diciendo. Como sea, empecé a sentirme extraño, casi aterrado.

—Bueno, está bien, se lo voy a decir —aceptó Olesia por fin—. Pero mire, una promesa vale más que el oro: no puede disgustarse si no le gusta algo. Lo que le salió fue esto: usted, aunque es una buena persona, es débil… Su bondad no es de las buenas, no viene del corazón. No es un hombre de palabra. Le gusta llevar las riendas, pero, aunque no quiere, termina haciéndole caso a los demás. Le gusta el vino y también… Ya qué más da, si se lo digo, se lo digo todo en orden… Harto le gustan las faldas y eso le va a hacer mucho mal en la vida… A la plata no le da importancia y no sabe ahorrar, nunca será rico… ¿Sigo?

—¡Sigue, sigue! ¡Dime todo lo que sabes!

—Después salió que no tendrá una vida alegre. No amará a nadie con el corazón, porque su corazón es frío, perezoso, y a quienes lo amen, les causará muchas penas. Nunca se casará, morirá así soltero. No tendrá en la vida grandes alegrías, pero sí mucho aburrimiento y dificultades… Llegará el momento en que va a querer terminar con su vida… Así de mal le saldrá algo… Pero no se atreverá, preferirá soportarlo… Sufrirá grandes necesidades; sin embargo, al final de su vida, su destino cambiará por la muerte de una persona muy cercana y de manera completamente inesperada. Pero todo esto será dentro de muchos años, en cambio este año… No sé cuándo exactamente, las cartas dicen que será muy pronto… Puede ser este mes incluso…

—¿Qué va a pasar este año? —le pregunté cuando se detuvo de nuevo.

—Ay, me da hasta miedo contarle más. Le salió un gran amor por parte de una dama de tréboles. Lo único es que no puedo entender si es soltera o casada, pero sé que tiene el pelo oscuro…

Sin querer miré la cabeza de Olesia.

—¿Qué mira? —se sonrojó de repente al sentir mi mirada con el entendimiento que caracteriza a algunas mujeres—. Pues sí, como el mío —continuó al tiempo que maquinalmente se acomodaba el pelo y se sonrojaba aún más.  

—¿Entonces dices que es un gran amor de una dama de tréboles? —le dije bromeando.

—No se ría, no se debe reír —pronunció Olesia con tono serio, casi severo—. Yo solo le estoy diciendo la verdad.

—Está bien, no me reiré, no me reiré. ¿Y qué salió después?

—Después… ¡Ay! Le salió todo mal a esa dama de tréboles, peor que la muerte. Sufrirá una humillación terrible a causa suya, tanto que no podrá olvidarla en toda la vida, una tristeza larga le sale. Y a usted en el planeta de ella no le sale nada malo.

 — ¿Oye, Olesia, no pudieron engañarte las cartas? ¿Para qué le voy a causar tantos contratiempos a la dama de tréboles? Yo soy una persona tranquila, recatada, y tú has dicho cosas tan espantosas sobre mí.

—Pues eso sí no lo sé. Y es que salió así, que no es usted quien lo hace, no a propósito, sino que a causa suya pasa toda esta tragedia… Ya verá cuando mis palabras se cumplan, se va a acordar de mí.

—¿Y todo eso te lo contaron las cartas, Olesia?

Se demoró en responder y lo hizo de manera evasiva, como a regañadientes:

—No solo las cartas… Es que sin ellas yo entiendo mucho, sin ir más lejos, por la cara. Si, por ejemplo, alguna persona debe morirse pronto de mala manera, yo lo veo ahí mismo en su cara, ni siquiera necesito hablarle. 

—¿Qué es lo que le ves en su cara?

—Ni yo misma sé. De repente me siento asustada, como si frente a mí estuviera una persona ya muerta. Le puede preguntar aquí a mi abuela; ella le dirá que le estoy diciendo la verdad. Trofim, el molinero, el año antepasado se ahorcó en el molino. Yo lo había visto dos días antes y le dije a la abuela: «Vas a ver, abuela, que Trofim se va a morir de mala muerte en estos días». Y así ocurrió. Y en las sviatki [4] pasadas, Yákov, el ladrón de caballos, vino y le pidió a la abuela que le leyera las cartas. La abuela le echó las cartas y empezó a leerle la suerte. Y él de broma le preguntó: «Vieja, dime cómo es que me voy a morir». Y se puso a reírse. Yo que lo veo y no me puedo ni mover. Veo a Yákov sentado, pero su cara es de muerto, toda verde… Los ojos cerrados, los labios negros… Luego, una semana después, oímos que los del pueblo cogieron a Yákov cuando quería llevarse los caballos… Le pegaron toda la noche… La gente de este pueblo es mala, despiadada… Le pusieron clavos en los talones, le rompieron todas las costillas con estacas, y por la mañana ya se le salió el alma.

 —¿Por qué no le dijiste que le esperaba esa desgracia?

—¿Y para qué le iba a decir? —replicó Olesia—. ¿Es que se puede huir de lo que la fortuna dispone? Solo hubiera pasado sus últimos días preocupándose en vano… A mí misma me parece detestable ver eso, me doy asco a mí misma… Pero ¿qué le voy a hacer? Esa es mi fortuna. Mi nana también cuando era más joven reconocía la muerte y mi mamá también, y la mamá de mi nana. No viene de nosotras… lo llevamos en la sangre.

Había dejado de hilar y estaba sentada con la cabeza agachada y las manos apoyadas suavemente sobre las rodillas. En sus ojos inmóviles, con las pupilas dilatadas, se reflejaba un oscuro horror, una incontrolable sumisión a las misteriosas fuerzas y conocimientos sobrenaturales que habían aflorado en su alma.


[1] Polesia es una región pantanosa que se encuentra en Europa oriental, en territorios que forman parte de las formaciones actuales de Bielorrusia, Ucrania, Polonia y Rusia y que en el siglo XIX hacían parte del Imperio Ruso.

[2] La casa con patas de gallina es una locación característica de los cuentos folclóricos rusos. Se trata de una casa de madera que, generalmente, se encuentra en el bosque y es el lugar en donde habita la bruja Baba Yagá, un personaje recurrente en el folclor eslavo.

[3] Rango inferior de la policía de distrito en Rusia entre 1878-1917, el ayudante más cercano al comisario.

[4] Las sviatki son una festividad que celebran varios pueblos eslavos del 7 al 19 de enero (desde la víspera de la Navidad ortodoxa hasta la fiesta de la Epifanía). Tradicionalmente, se cree que estos días son propicios para adivinar el futuro, ya sea leyendo las cartas o usando otros métodos tradicionales. 

Весна наступила в этом году ранняя, дружная и как всегда на Полесье — неожиданная. Побежали по деревенским улицам бурливые, коричневые, сверкающие ручейки, сердито пенясь вокруг встречных каменьев и быстро вертя щепки и гусиный пух; в огромных лужах воды отразилось голубое небо с плывущими по нему круглыми, точно крутящимися, белыми облаками; с крыш посыпались частые звонкие капли. Воробьи, стаями обсыпавшие придорожные ветлы, кричали так громко и возбужденно, что ничего нельзя было расслышать за их криком. Везде чувствовалась радостная, торопливая тревога жизни.

Снег сошел, оставшись еще кое-где грязными рыхлыми клочками в лощинах и тенистых перелесках. Из-под него выглянула обнаженная, мокрая, теплая земля, отдохнувшая за зиму и теперь полная свежих соков, полная жажды нового материнства. Над черными нивами вился легкий парок, наполнявший воздух запахом оттаявшей земли, — тем свежим, вкрадчивым и могучим пьяным запахом весны, который даже и в городе узнаешь среди сотен других запахов. Мне казалось, что вместе с этим ароматом вливалась в мою душу весенняя грусть, сладкая и нежная, исполненная беспокойных ожиданий и смутных предчувствий, — поэтическая грусть, делающая в ваших глазах всех женщин хорошенькими и всегда приправленная неопределенными сожалениями о прошлых вёснах. Ночи стали теплее; в их густом влажном мраке чувствовалась незримая спешная творческая работа природы…

В эти весенние дни образ Олеси не выходил из моей головы. Мне нравилось, оставшись одному, лечь, зажмурить глаза, чтобы лучше сосредоточиться, и беспрестанно вызывать в своем воображении ее то суровое, то лукавое, то сияющее нежной улыбкой лицо, ее молодое тело, выросшее в приволье старого бора так же стройно и так же могуче, как растут молодые елочки, ее свежий голос, с неожиданными низкими бархатными нотками… «Во всех ее движениях, в ее словах, — думал я, — есть что-то благородное (конечно, в лучшем смысле этого довольно пошлого слова), какая-то врожденная изящная умеренность…» Также привлекал меня к Олесе и некоторый ореол окружавшей ее таинственности, суеверная репутация ведьмы, жизнь в лесной чаще среди болота и в особенности — эта гордая уверенность в своих силах, сквозившая в немногих обращенных ко мне словах.

Нет ничего мудреного, что, как только немного просохли лесные тропинки, я отправился в избушку на курьих ножках. На случай, если бы понадобилось успокоить ворчливую старуху, я захватил с собою полфунта чаю и несколько пригоршен кусков сахару.

Я застал обеих женщин дома. Старуха возилась около ярко пылавшей печи, а Олеся пряла лен, сидя на очень высокой скамейке; когда я, входя, стукнул дверью, она обернулась, нитка оборвалась под ее руками, и веретено покатилось по полу.

Старуха некоторое время внимательно и сердито вглядывалась в меня, сморщившись и заслоняя лицо ладонью от жара печки.

— Здравствуй, бабуся! — сказал я громким, бодрым голосом. — Не узнаешь, должно быть, меня? Помнишь, я в прошлом месяце заходил про дорогу спрашивать? Ты мне еще гадала?

— Ничего не помню, батюшка, — зашамкала старуха, недовольно тряся головой, — ничего не помню. И что ты у нас позабыл, — никак не пойму. Что мы тебе за компания? Мы люди простые, серые… Нечего тебе у нас делать. Лес велик, есть место, где разойтись… так-то…

Ошеломленный нелюбезным приемом, я совсем потерялся и очутился в том глупом положении, когда не знаешь, что делать: обратить ли грубость в шутку, или самому рассердиться, или, наконец, не сказав ни слова, повернуться и уйти назад. Невольно я повернулся с беспомощным выражением к Олесе. Она чуть-чуть улыбнулась с оттенком незлой насмешки, встала из-за прялки и подошла к старухе.

— Не бойся, бабка, — сказала она примирительно, — это не лихой человек, он нам худого не сделает. Милости просим садиться, — прибавила она, указывая мне на лавку в переднем углу и не обращая более внимания на воркотню старухи.

Ободренный ее вниманием, я догадался выдвинуть самое решительное средство.

— Какая же ты сердитая, бабуся… Чуть гости на порог, а ты сейчас и бранишься. А я было тебе гостинцу принес, — сказал я, доставая из сумки свои свертки.

Старуха бросила быстрый взгляд на свертки, но тотчас же отвернулась к печке.

— Никаких мне твоих гостинцев не нужно, — проворчала она, ожесточенно разгребая кочергой уголья. — Знаем мы тоже гостей этих. Сперва без мыла в душу лезут, а потом… Что у тебя в кулечке-то? — вдруг обернулась она ко мне.

Я тотчас же вручил ей чай и сахар. Это подействовало на старуху смягчающим образом, и хотя она и продолжала ворчать, но уже не в прежнем, непримиримом тоне.

Олеся села опять за пряжу, а я поместился около нее на низкой, короткой и очень шаткой скамеечке. Левой рукой Олеся быстро сучила белую, мягкую, как шелк, кудель, а в правой у нее с легким жужжанием крутилось веретено, которое она то пускала падать почти до земли, то ловко подхватывала его и коротким движением пальцев опять заставляла вертеться. Эта работа, такая простая на первый взгляд, но в сущности требующая огромного, многовекового навыка и ловкости, так и кипела в ее руках. Невольно я обратил внимание на эти руки: они загрубели и почернели от работы, но были невелики и такой красивой формы, что им позавидовали бы многие благовоспитанные девицы.

— А вот вы мне тогда и не сказали, что вам бабка гадала, — произнесла Олеся. И, видя, что я опасливо обернулся назад, она прибавила: — Ничего, ничего, она немного на ухо туга, не услышит. Она только мой голос хорошо разбирает.

— Да, гадала. А что?

— Да так себе… Просто спрашиваю… А вы верите? — кинула она на меня украдкой быстрый взгляд.

— Чему? Тому, что твоя бабка мне гадала, или вообще?

— Нет, вообще…

— Как сказать, вернее будет, что не верю, а все-таки почем знать? Говорят, бывают случаи… Даже в умных книгах об них напечатано. А вот тому, что твоя бабка говорила, так совсем не верю. Так и любая баба деревенская сумеет поворожить.

Олеся улыбнулась.

— Да, это правда, что она теперь плохо гадает. Стара стала, да и боится она очень. А что вам карты сказали?

— Ничего интересного не было. Я теперь и не помню. Что обыкновенно говорят: дальняя дорога, трефовый интерес… Я и позабыл даже.

— Да, да, плохая она стала ворожка. Слова многие позабыла от старости… Куда ж ей? Да и опасается она. Разве только деньги увидит, так согласится.

— Чего же она боится?

— Известно чего, — начальства боится… Урядник приедет, так завсегда грозит: «Я, говорит, тебя во всякое время могу упрятать. Ты знаешь, говорит, что вашему брату за чародейство полагается? Ссылка в каторжную работу, без сроку, на Соколиный остров». Как вы думаете, врет он это или нет?

— Нет, врать он не врет; действительно за это что-то полагается, но уже не так страшно… Ну, а ты, Олеся, умеешь гадать?

Она как будто бы немного замялась, но всего лишь на мгновение.

— Гадаю… Только не за деньги, — добавила она поспешно.

— Может быть, ты и мне кинешь карты?

— Нет, — тихо, но решительно ответила она, покачав головой.

— Почему же ты не хочешь? Ну, не теперь, так когда-нибудь после… Мне почему-то кажется, что ты мне правду скажешь.

— Нет. Не стану. Ни за что не стану.

— Ну, уж это нехорошо, Олеся. Ради первого знакомства нельзя отказывать… Почему ты не согласна?

— Потому, что я на вас уже бросала карты, в другой раз нельзя…

— Нельзя? Отчего же? Я этого не понимаю.

— Нет, нет, нельзя… нельзя… — зашептала она с суеверным страхом. — Судьбу нельзя два раза пытать… Не годится… Она узнает, подслушает… Судьба не любит, когда ее спрашивают. Оттого все ворожки несчастные.

Я хотел ответить Олесе какой-нибудь шуткой и не мог: слишком много искреннего убеждения было в ее словах, так что даже, когда она, упомянув про судьбу, со странной боязнью оглянулась на дверь, я невольно повторил это движение.

— Ну, если не хочешь мне погадать, так расскажи, что у тебя тогда вышло? — попросил я.

Олеся вдруг бросила прялку и притронулась рукой к моей руке.

— Нет… Лучше не надо, — сказала она, и ее глаза приняли умоляюще-детское выражение. — Пожалуйста, не просите… Нехорошо вам вышло… Не просите лучше…

Но я продолжал настаивать. Я не мог разобрать: был ли ее отказ и темные намеки на судьбу наигранным приемом гадалки, или она действительно сама верила в то, о чем говорила, но мне стало как-то не по себе, почти жутко.

— Ну хорошо, я, пожалуй, скажу, — согласилась наконец Олеся. — Только смотрите, уговор лучше денег: не сердиться, если вам что не понравится. Вышло вам вот что: человек вы хотя и добрый, но только слабый… Доброта ваша не хорошая, не сердечная. Слову вы своему не господин. Над людьми любите верх брать, а сами им хотя и не хотите, но подчиняетесь. Вино любите, а также… Ну да все равно, говорить, так уж все по порядку… До нашей сестры больно охочи, и через это вам много в жизни будет зла… Деньгами вы не дорожите и копить их не умеете — богатым никогда не будете… Говорить дальше?

— Говори, говори! Все, что знаешь, говори!

— Дальше вышло, что жизнь ваша будет невеселая. Никого вы сердцем не полюбите, потому что сердце у вас холодное, ленивое, а тем, которые вас будут любить, вы много горя принесете. Никогда вы не женитесь, так холостым и умрете. Радостей вам в жизни больших не будет, но будет много скуки и тяготы… Настанет такое время, что руки сами на себя наложить захотите… Такое у вас дело одно выйдет… Но только не посмеете, так снесете… Сильную нужду будете терпеть, однако под конец жизни судьба ваша переменится через смерть какого-то близкого вам человека и совсем для вас неожиданно. Только все это будет еще через много лет, а вот в этом году… Я не знаю, уж когда именно, — карты говорят, что очень скоро… Может быть, даже и в этом месяце…

— Что же случится в этом году? — спросил я, когда она опять остановилась.

— Да уж боюсь даже говорить дальше. Падает вам большая любовь со стороны какой-то трефовой дамы. Вот только не могу догадаться, замужняя она или девушка, а знаю, что с темными волосами…

Я невольно бросил быстрый взгляд на голову Олеси.

— Что вы смотрите? — покраснела вдруг она, почувствовав мой взгляд с пониманием, свойственным некоторым женщинам. — Ну да, вроде моих, — продолжала она, машинально поправляя волосы и еще больше краснея.

— Так ты говоришь — большая трефовая любовь? — пошутил я.

— Не смейтесь, не надо смеяться, — серьезно, почти строго, заметила Олеся. — Я вам все только правду говорю.

— Ну хорошо, не буду, не буду. Что же дальше?

— Дальше… Ох! Нехорошо выходит этой трефовой даме, хуже смерти. Позор она через вас большой примет, такой, что во всю жизнь забыть нельзя, печаль долгая ей выходит… А вам в ее планете ничего дурного не выходит.

— Послушай, Олеся, а не могли ли тебя карты обмануть? Зачем же я буду трефовой даме столько неприятностей делать? Человек я тихий, скромный, а ты столько страхов про меня наговорила.

— Ну, уж этого я не знаю. Да и вышло-то так, что не вы это сделаете, — не нарочно, значит, а только через вас вся эта беда стрясется… Вот когда мои слова сбудутся, вы меня тогда вспомните.

— И все это тебе карты сказали, Олеся?

Она ответила не сразу, уклончиво и как будто бы неохотно:

— И карты… Да я и без них узнаю много, вот хоть бы по лицу. Если, например, который человек должен скоро нехорошей смертью умереть, я это сейчас у него на лице прочитаю, даже говорить мне с ним не нужно.

— Что же ты видишь у него в лице?

— Да я и сама не знаю. Страшно мне вдруг сделается, точно он неживой передо мной стоит. Вот хоть у бабушки спросите, она вам скажет, что я правду говорю. Трофим, мельник, в позапрошлом году у себя на млине удавился, а я его только за два дня перед тем видела и тогда же сказала бабушке: «Вот посмотри, бабуся, что Трофим на днях дурной смертью умрет». Так оно и вышло. А на прошлые святки зашел к нам конокрад Яшка, просил бабушку погадать. Бабушка разложила на него карты, стала ворожить. А он шутя спрашивает: «Ты мне скажи, бабка, какой я смертью умру?» А сам смеется. Я как поглядела на него, так и пошевельнуться не могу: вижу, сидит Яков, а лицо у него мертвое, зеленое… Глаза закрыты, а губы черные… Потом, через неделю, слышим, что поймали мужики Якова, когда он лошадей хотел свести… Всю ночь его били… Злой у нас народ здесь, безжалостный… В пятки гвозди ему заколотили, перебили кольями все ребра, а к утру из него и дух вон.

— Отчего же ты ему не сказала, что его беда ждет?

— А зачем говорить? — возразила Олеся. — Что у судьбы положено, разве от этого убежишь? Только бы понапрасну человек свои последние дни тревожился… Да мне и самой гадко, что я так вижу, сама себе я противна делаюсь… Только что ж? Это ведь у меня от судьбы. Бабка моя, когда помоложе была, тоже смерть узнавала, и моя мать тоже, и бабкина мать — это не от нас… это в нашей крови так.

Она перестала прясть и сидела, низко опустив голову, тихо положив руки вдоль колен. В ее неподвижно остановившихся глазах с расширившимися зрачками отразился какой-то темный ужас, какая-то невольная покорность таинственным силам и сверхъестественным знаниям, осенявшим ее душу.

(Название: Олеся: глава IV)

Весна наступила в этом году ранняя, дружная и как всегда на Полесье — неожиданная. Побежали по деревенским улицам бурливые, коричневые, сверкающие ручейки, сердито пенясь вокруг встречных каменьев и быстро вертя щепки и гусиный пух; в огромных лужах воды отразилось голубое небо с плывущими по нему круглыми, точно крутящимися, белыми облаками; с крыш посыпались частые звонкие капли. Воробьи, стаями обсыпавшие придорожные ветлы, кричали так громко и возбужденно, что ничего нельзя было расслышать за их криком. Везде чувствовалась радостная, торопливая тревога жизни.

Снег сошел, оставшись еще кое-где грязными рыхлыми клочками в лощинах и тенистых перелесках. Из-под него выглянула обнаженная, мокрая, теплая земля, отдохнувшая за зиму и теперь полная свежих соков, полная жажды нового материнства. Над черными нивами вился легкий парок, наполнявший воздух запахом оттаявшей земли, — тем свежим, вкрадчивым и могучим пьяным запахом весны, который даже и в городе узнаешь среди сотен других запахов. Мне казалось, что вместе с этим ароматом вливалась в мою душу весенняя грусть, сладкая и нежная, исполненная беспокойных ожиданий и смутных предчувствий, — поэтическая грусть, делающая в ваших глазах всех женщин хорошенькими и всегда приправленная неопределенными сожалениями о прошлых вёснах. Ночи стали теплее; в их густом влажном мраке чувствовалась незримая спешная творческая работа природы…

В эти весенние дни образ Олеси не выходил из моей головы. Мне нравилось, оставшись одному, лечь, зажмурить глаза, чтобы лучше сосредоточиться, и беспрестанно вызывать в своем воображении ее то суровое, то лукавое, то сияющее нежной улыбкой лицо, ее молодое тело, выросшее в приволье старого бора так же стройно и так же могуче, как растут молодые елочки, ее свежий голос, с неожиданными низкими бархатными нотками… «Во всех ее движениях, в ее словах, — думал я, — есть что-то благородное (конечно, в лучшем смысле этого довольно пошлого слова), какая-то врожденная изящная умеренность…» Также привлекал меня к Олесе и некоторый ореол окружавшей ее таинственности, суеверная репутация ведьмы, жизнь в лесной чаще среди болота и в особенности — эта гордая уверенность в своих силах, сквозившая в немногих обращенных ко мне словах.

Нет ничего мудреного, что, как только немного просохли лесные тропинки, я отправился в избушку на курьих ножках. На случай, если бы понадобилось успокоить ворчливую старуху, я захватил с собою полфунта чаю и несколько пригоршен кусков сахару.

Я застал обеих женщин дома. Старуха возилась около ярко пылавшей печи, а Олеся пряла лен, сидя на очень высокой скамейке; когда я, входя, стукнул дверью, она обернулась, нитка оборвалась под ее руками, и веретено покатилось по полу.

Старуха некоторое время внимательно и сердито вглядывалась в меня, сморщившись и заслоняя лицо ладонью от жара печки.

— Здравствуй, бабуся! — сказал я громким, бодрым голосом. — Не узнаешь, должно быть, меня? Помнишь, я в прошлом месяце заходил про дорогу спрашивать? Ты мне еще гадала?

— Ничего не помню, батюшка, — зашамкала старуха, недовольно тряся головой, — ничего не помню. И что ты у нас позабыл, — никак не пойму. Что мы тебе за компания? Мы люди простые, серые… Нечего тебе у нас делать. Лес велик, есть место, где разойтись… так-то…

Ошеломленный нелюбезным приемом, я совсем потерялся и очутился в том глупом положении, когда не знаешь, что делать: обратить ли грубость в шутку, или самому рассердиться, или, наконец, не сказав ни слова, повернуться и уйти назад. Невольно я повернулся с беспомощным выражением к Олесе. Она чуть-чуть улыбнулась с оттенком незлой насмешки, встала из-за прялки и подошла к старухе.

— Не бойся, бабка, — сказала она примирительно, — это не лихой человек, он нам худого не сделает. Милости просим садиться, — прибавила она, указывая мне на лавку в переднем углу и не обращая более внимания на воркотню старухи.

Ободренный ее вниманием, я догадался выдвинуть самое решительное средство.

— Какая же ты сердитая, бабуся… Чуть гости на порог, а ты сейчас и бранишься. А я было тебе гостинцу принес, — сказал я, доставая из сумки свои свертки.

Старуха бросила быстрый взгляд на свертки, но тотчас же отвернулась к печке.

— Никаких мне твоих гостинцев не нужно, — проворчала она, ожесточенно разгребая кочергой уголья. — Знаем мы тоже гостей этих. Сперва без мыла в душу лезут, а потом… Что у тебя в кулечке-то? — вдруг обернулась она ко мне.

Я тотчас же вручил ей чай и сахар. Это подействовало на старуху смягчающим образом, и хотя она и продолжала ворчать, но уже не в прежнем, непримиримом тоне.

Олеся села опять за пряжу, а я поместился около нее на низкой, короткой и очень шаткой скамеечке. Левой рукой Олеся быстро сучила белую, мягкую, как шелк, кудель, а в правой у нее с легким жужжанием крутилось веретено, которое она то пускала падать почти до земли, то ловко подхватывала его и коротким движением пальцев опять заставляла вертеться. Эта работа, такая простая на первый взгляд, но в сущности требующая огромного, многовекового навыка и ловкости, так и кипела в ее руках. Невольно я обратил внимание на эти руки: они загрубели и почернели от работы, но были невелики и такой красивой формы, что им позавидовали бы многие благовоспитанные девицы.

— А вот вы мне тогда и не сказали, что вам бабка гадала, — произнесла Олеся. И, видя, что я опасливо обернулся назад, она прибавила: — Ничего, ничего, она немного на ухо туга, не услышит. Она только мой голос хорошо разбирает.

— Да, гадала. А что?

— Да так себе… Просто спрашиваю… А вы верите? — кинула она на меня украдкой быстрый взгляд.

— Чему? Тому, что твоя бабка мне гадала, или вообще?

— Нет, вообще…

— Как сказать, вернее будет, что не верю, а все-таки почем знать? Говорят, бывают случаи… Даже в умных книгах об них напечатано. А вот тому, что твоя бабка говорила, так совсем не верю. Так и любая баба деревенская сумеет поворожить.

Олеся улыбнулась.

— Да, это правда, что она теперь плохо гадает. Стара стала, да и боится она очень. А что вам карты сказали?

— Ничего интересного не было. Я теперь и не помню. Что обыкновенно говорят: дальняя дорога, трефовый интерес… Я и позабыл даже.

— Да, да, плохая она стала ворожка. Слова многие позабыла от старости… Куда ж ей? Да и опасается она. Разве только деньги увидит, так согласится.

— Чего же она боится?

— Известно чего, — начальства боится… Урядник приедет, так завсегда грозит: «Я, говорит, тебя во всякое время могу упрятать. Ты знаешь, говорит, что вашему брату за чародейство полагается? Ссылка в каторжную работу, без сроку, на Соколиный остров». Как вы думаете, врет он это или нет?

— Нет, врать он не врет; действительно за это что-то полагается, но уже не так страшно… Ну, а ты, Олеся, умеешь гадать?

Она как будто бы немного замялась, но всего лишь на мгновение.

— Гадаю… Только не за деньги, — добавила она поспешно.

— Может быть, ты и мне кинешь карты?

— Нет, — тихо, но решительно ответила она, покачав головой.

— Почему же ты не хочешь? Ну, не теперь, так когда-нибудь после… Мне почему-то кажется, что ты мне правду скажешь.

— Нет. Не стану. Ни за что не стану.

— Ну, уж это нехорошо, Олеся. Ради первого знакомства нельзя отказывать… Почему ты не согласна?

— Потому, что я на вас уже бросала карты, в другой раз нельзя…

— Нельзя? Отчего же? Я этого не понимаю.

— Нет, нет, нельзя… нельзя… — зашептала она с суеверным страхом. — Судьбу нельзя два раза пытать… Не годится… Она узнает, подслушает… Судьба не любит, когда ее спрашивают. Оттого все ворожки несчастные.

Я хотел ответить Олесе какой-нибудь шуткой и не мог: слишком много искреннего убеждения было в ее словах, так что даже, когда она, упомянув про судьбу, со странной боязнью оглянулась на дверь, я невольно повторил это движение.

— Ну, если не хочешь мне погадать, так расскажи, что у тебя тогда вышло? — попросил я.

Олеся вдруг бросила прялку и притронулась рукой к моей руке.

— Нет… Лучше не надо, — сказала она, и ее глаза приняли умоляюще-детское выражение. — Пожалуйста, не просите… Нехорошо вам вышло… Не просите лучше…

Но я продолжал настаивать. Я не мог разобрать: был ли ее отказ и темные намеки на судьбу наигранным приемом гадалки, или она действительно сама верила в то, о чем говорила, но мне стало как-то не по себе, почти жутко.

— Ну хорошо, я, пожалуй, скажу, — согласилась наконец Олеся. — Только смотрите, уговор лучше денег: не сердиться, если вам что не понравится. Вышло вам вот что: человек вы хотя и добрый, но только слабый… Доброта ваша не хорошая, не сердечная. Слову вы своему не господин. Над людьми любите верх брать, а сами им хотя и не хотите, но подчиняетесь. Вино любите, а также… Ну да все равно, говорить, так уж все по порядку… До нашей сестры больно охочи, и через это вам много в жизни будет зла… Деньгами вы не дорожите и копить их не умеете — богатым никогда не будете… Говорить дальше?

— Говори, говори! Все, что знаешь, говори!

— Дальше вышло, что жизнь ваша будет невеселая. Никого вы сердцем не полюбите, потому что сердце у вас холодное, ленивое, а тем, которые вас будут любить, вы много горя принесете. Никогда вы не женитесь, так холостым и умрете. Радостей вам в жизни больших не будет, но будет много скуки и тяготы… Настанет такое время, что руки сами на себя наложить захотите… Такое у вас дело одно выйдет… Но только не посмеете, так снесете… Сильную нужду будете терпеть, однако под конец жизни судьба ваша переменится через смерть какого-то близкого вам человека и совсем для вас неожиданно. Только все это будет еще через много лет, а вот в этом году… Я не знаю, уж когда именно, — карты говорят, что очень скоро… Может быть, даже и в этом месяце…

— Что же случится в этом году? — спросил я, когда она опять остановилась.

— Да уж боюсь даже говорить дальше. Падает вам большая любовь со стороны какой-то трефовой дамы. Вот только не могу догадаться, замужняя она или девушка, а знаю, что с темными волосами…

Я невольно бросил быстрый взгляд на голову Олеси.

— Что вы смотрите? — покраснела вдруг она, почувствовав мой взгляд с пониманием, свойственным некоторым женщинам. — Ну да, вроде моих, — продолжала она, машинально поправляя волосы и еще больше краснея.

— Так ты говоришь — большая трефовая любовь? — пошутил я.

— Не смейтесь, не надо смеяться, — серьезно, почти строго, заметила Олеся. — Я вам все только правду говорю.

— Ну хорошо, не буду, не буду. Что же дальше?

— Дальше… Ох! Нехорошо выходит этой трефовой даме, хуже смерти. Позор она через вас большой примет, такой, что во всю жизнь забыть нельзя, печаль долгая ей выходит… А вам в ее планете ничего дурного не выходит.

— Послушай, Олеся, а не могли ли тебя карты обмануть? Зачем же я буду трефовой даме столько неприятностей делать? Человек я тихий, скромный, а ты столько страхов про меня наговорила.

— Ну, уж этого я не знаю. Да и вышло-то так, что не вы это сделаете, — не нарочно, значит, а только через вас вся эта беда стрясется… Вот когда мои слова сбудутся, вы меня тогда вспомните.

— И все это тебе карты сказали, Олеся?

Она ответила не сразу, уклончиво и как будто бы неохотно:

— И карты… Да я и без них узнаю много, вот хоть бы по лицу. Если, например, который человек должен скоро нехорошей смертью умереть, я это сейчас у него на лице прочитаю, даже говорить мне с ним не нужно.

— Что же ты видишь у него в лице?

— Да я и сама не знаю. Страшно мне вдруг сделается, точно он неживой передо мной стоит. Вот хоть у бабушки спросите, она вам скажет, что я правду говорю. Трофим, мельник, в позапрошлом году у себя на млине удавился, а я его только за два дня перед тем видела и тогда же сказала бабушке: «Вот посмотри, бабуся, что Трофим на днях дурной смертью умрет». Так оно и вышло. А на прошлые святки зашел к нам конокрад Яшка, просил бабушку погадать. Бабушка разложила на него карты, стала ворожить. А он шутя спрашивает: «Ты мне скажи, бабка, какой я смертью умру?» А сам смеется. Я как поглядела на него, так и пошевельнуться не могу: вижу, сидит Яков, а лицо у него мертвое, зеленое… Глаза закрыты, а губы черные… Потом, через неделю, слышим, что поймали мужики Якова, когда он лошадей хотел свести… Всю ночь его били… Злой у нас народ здесь, безжалостный… В пятки гвозди ему заколотили, перебили кольями все ребра, а к утру из него и дух вон.

— Отчего же ты ему не сказала, что его беда ждет?

— А зачем говорить? — возразила Олеся. — Что у судьбы положено, разве от этого убежишь? Только бы понапрасну человек свои последние дни тревожился… Да мне и самой гадко, что я так вижу, сама себе я противна делаюсь… Только что ж? Это ведь у меня от судьбы. Бабка моя, когда помоложе была, тоже смерть узнавала, и моя мать тоже, и бабкина мать — это не от нас… это в нашей крови так.

Она перестала прясть и сидела, низко опустив голову, тихо положив руки вдоль колен. В ее неподвижно остановившихся глазах с расширившимися зрачками отразился какой-то темный ужас, какая-то невольная покорность таинственным силам и сверхъестественным знаниям, осенявшим ее душу.

Este año, la primavera llegó con anticipación, amistosa y, como siempre en la región de Polesia [1], inesperadamente. Por las calles del pueblo corrían torrenciales riachuelos de aguas brillantes color café que al golpear con brío las piedras a su paso, se hacían espuma y atrapaban en rápidos remolinos las astillas y las plumas de los gansos. En los enormes charcos se reflejaba el cielo azul con nubes redondas y blancas que pasaban como dando vueltas. De los tejados caían frecuentes y sonoras gotas. Los gorriones que cubrieron los sauces blancos a los lados de los caminos gritaban tan fuerte y entusiasmados que era imposible escuchar algo más allá de sus gritos. Por todas partes se sentía el alegre y presuroso revuelo de la vida.

La nieve se derritió, pero aún quedaban algunos restos de hielo embarrado en los valles y bosquecillos oscuros. De debajo de la nieve se asomó la tierra desnuda, mojada, tibia, que durante el invierno había descansado y ahora estaba colmada de jugos frescos, colmada de la sed de una nueva maternidad. Sobre los campos de tierra negra se levantaba un ligero vapor que llenaba el aire con la fragancia de la tierra descongelada. Ese fresco, insinuante y vigorosamente embriagante olor de la primavera que hasta en la ciudad reconoces en medio de cientos de otros olores. Me parecía que junto a ese aroma entraba en mi alma la tristeza primaveral, dulce y delicada, henchida de intranquilas expectativas y vagos presentimientos. Una tristeza poética que hace que los ojos vean a todas las mujeres bonitas y que viene siempre condimentada con inciertos arrepentimientos de las primaveras pasadas. Las noches se hicieron más cálidas. En su oscuridad espesa y húmeda se sentía el invisible y apresurado trabajo creativo de la naturaleza…            

En esos días primaverales la imagen de Olesia no se me iba de la cabeza. Me gustaba, al quedarme solo, acostarme, entrecerrar los ojos para concentrarme mejor y evocar incesantemente en mi imaginación su rostro a veces severo, a veces pícaro, a veces iluminado por su delicada sonrisa; su cuerpo joven que había crecido en las inmensidades del viejo bosque, tan esbelto y vigoroso como crecen los abetos jóvenes; su voz fresca con inesperadas notas graves y aterciopeladas… «En todos sus movimientos, sus palabras —pensaba yo—, hay algo noble (en el mejor sentido de esta palabra más bien banal, por supuesto), una mesura innata y elegante…» También me atraía hacia Olesia cierta atmósfera misteriosa que la rodeaba, su supersticiosa reputación de bruja, su vida en medio del espeso bosque y el pantano, y, especialmente, esa altiva seguridad en sus fuerzas que se vislumbraba en las pocas palabras que me dirigió.

No es de extrañarse que tan pronto como se secaron un poco los senderos en el bosque, me dirigí a la casa con patas de gallina [2]. En caso de que me fuera necesario tranquilizar a la gruñona anciana, llevé media libra de té y unos cuantos puñados de azúcar en terrones.

Encontré a las dos mujeres en casa. La anciana iba y venía cerca de la estufa llameante y Olesia estaba sentada en una banca alta hilando lino. Cuando golpeé la puerta al entrar, ella se dio vuelta, el hilo se le salió de las manos y el huso rodó por el suelo.

La anciana fijó en mí su mirada atenta y severa, mientras se protegía la cara de las llamas con la mano y fruncía el ceño.

 —¡Hola, abuela! —dije en voz alta y animada—. ¿Parece ser que no me reconoces? ¿Recuerdas que el mes pasado entré a preguntar por el camino? Y además me leíste las cartas.

—No me acuerdo de nada, mi señor —masculló la anciana moviendo descontenta la cabeza—, no me acuerdo de nada. ¿Y qué será lo que se te perdió aquí? No puedo entender. ¿Qué clase de compañía somos para ti? Somos gente sencilla, gris… No tienes nada que hacer aquí. El bosque es grande, hay espacio de sobra para andar… en fin…

Pasmado y completamente desubicado por ese poco amable recibimiento, me encontré en esa tonta situación en la que no sabes qué hacer: ¿convertir la descortesía en chiste? ¿Enojarte? ¿O, finalmente, darte vuelta e irte sin decir ni una palabra? Involuntariamente, volteé a mirar a Olesia con una expresión de impotencia. Ella apenas sonrió con un dejo de burla bondadosa, se levantó y se acercó a la anciana.

 —No tengas miedo, nana —le dijo en tono conciliador—, él no es una mala persona, no nos va a hacer ningún daño. ¡Sea bienvenido! Siéntese —agregó, mostrándome una banca en la esquina delantera de la casa y sin prestar más atención a los refunfuños de la anciana.

Animado por su atención, me acordé de que tenía un as bajo la manga.

—Qué gruñona eres, abuela… Los visitantes tan solo se han acercado a la puerta y tú ya estás riñendo. Y yo que te había traído un presente —le dije mientras sacaba los paquetes del bolso.

La anciana les dio un vistazo rápido a los paquetes, pero enseguida se dio vuelta hacia la estufa.

—No necesito ningún presente tuyo —refunfuñó al tiempo que atizaba las brasas con exasperación—. Ya me conozco yo a estos visitantes. Primero te engatusan… ¿Qué es lo que tienes en ese bolso, pues? —preguntó volviéndose de repente hacia mí.

Enseguida le entregué el té y el azúcar. Esto tuvo un efecto apaciguador en la anciana, aunque siguió gruñendo, pero ya no con el tono intransigente de antes.

Olesia se sentó para continuar hilando y yo me ubiqué cerca de ella en una butaquita pequeña, angosta y muy inestable. Con su mano izquierda Olesia retorcía con rapidez el cerro de lino, blanco y suave como la seda. Y en su mano derecha el huso daba vueltas zumbando ligeramente, al tiempo que ella lo dejaba caer casi hasta el suelo, o lo atrapaba hábilmente y con un leve movimiento de los dedos lo hacía girar de nuevo. Así se desenvolvía en sus manos este trabajo que a simple vista parece tan fácil, pero que en su esencia requiere de agilidad y una enorme destreza milenaria. Casualmente, me fijé en sus manos. Se habían ennegrecido y vuelto ásperas por el trabajo, pero eran pequeñas y tenían una forma tan hermosa que muchas jóvenes de alta sociedad las envidiarían.

 —No me contó antes que mi nana le había leído las cartas —dijo Olesia. Y, al ver que miré hacia atrás con temor, agregó: —No pasa nada, el oído le falla, no escuchará. Solo entiende bien lo que yo digo.  

—Sí, me leyó las cartas. ¿Por qué?

—Por nada… solo pregunto… ¿Usted cree? —lanzó una mirada furtiva.

 —¿En qué? ¿En lo que me dijo tu abuela o en general?

—En general…

—¿Cómo decirlo? Lo más preciso sería decir que no creo, pero al final de cuentas quién sabe. Dicen que hay casos… Incluso en libros serios escriben sobre eso. Pero en lo que tu abuela me dijo no creo en lo absoluto. Eso lo puede decir cualquier señora del pueblo.

Olesia sonrió.

—Sí, es cierto que ahora no lee bien las cartas. Se hizo vieja y además le da mucho miedo. ¿Y qué le dijeron las cartas?

—No me salió nada interesante. Ya ni me acuerdo. Lo de siempre: un largo camino, las cartas de tréboles mostraron un interés… Ya se me olvidó.

—Sí, sí, se ha vuelto mala adivinadora. Se le han olvidado muchas palabras por la vejez… Ya no está para eso. Y es prevenida. Si acaso acepta hacerlo, es porque le ofrecen plata. 

—¿A qué le tiene miedo?

—¿Cómo que a qué? Les tiene miedo a las autoridades. El uriádnik [3] cuando viene siempre la amenaza: “Te puedo encerrar en cualquier momento. ¿Sabes qué le espera a tu gente por la hechicería? Exilio y trabajos forzados en la isla de Sajalín, sin fecha de regreso”. ¿Usted qué cree? ¿Está mintiendo o no?

—No está mintiendo, no. En verdad eso se castiga, pero ya no tan severamente… ¿Y tú, Olesia, sabes leer las cartas?

Pareció vacilar un poco, pero solo por un instante.

—Sí, sé… Pero no lo hago por plata —agregó rápidamente. 

—¿Tal vez me las puedes leer?

—No —respondió en voz baja, pero con firmeza y negando con la cabeza.

—¿Por qué no quieres? Si no ahora, puede ser después… Por alguna razón, me parece que tú me dirías la verdad.

—No, no lo haré. Por nada en el mundo.

—Ay, eso no está bien, Olesia. No se le puede decir que no a una nueva amistad… ¿Por qué te rehúsas?

—Porque ya le eché las cartas y no se puede hacer una segunda vez…

—¿No se puede? ¿Por qué? No lo puedo entender.

—No, no. No se puede… no se puede —susurró mostrando un temor supersticioso—. No se puede tentar a la Fortuna dos veces… No es buen agüero… Lo sabrá, ella escucha… No le gusta cuando le preguntan. Por eso todas las adivinas son tan infelices.

Quise responderle a Olesia con alguna broma, pero no pude. Había una convicción tan sincera en sus palabras que incluso cuando nombró a la fortuna y con un extraño temor miró hacia la puerta, sin quererlo hice lo mismo.

Bueno, si no quieres leerme las cartas, al menos cuéntame qué fue lo que te salió aquella vez —le pedí.

Olesia de repente dejó el huso y tocó con su mano la mía.

—No… Es mejor que no —dijo esto y sus ojos adoptaron una expresión infantil y suplicante—. Por favor, no me lo pida. No le salió nada bueno… Mejor no me lo pida…

Pero yo seguí insistiendo. No podía descifrar si su negación y las oscuras insinuaciones sobre la fortuna eran una artimaña de pitonisa o si en realidad ella creía en lo que me estaba diciendo. Como sea, empecé a sentirme extraño, casi aterrado.

—Bueno, está bien, se lo voy a decir —aceptó Olesia por fin—. Pero mire, una promesa vale más que el oro: no puede disgustarse si no le gusta algo. Lo que le salió fue esto: usted, aunque es una buena persona, es débil… Su bondad no es de las buenas, no viene del corazón. No es un hombre de palabra. Le gusta llevar las riendas, pero, aunque no quiere, termina haciéndole caso a los demás. Le gusta el vino y también… Ya qué más da, si se lo digo, se lo digo todo en orden… Harto le gustan las faldas y eso le va a hacer mucho mal en la vida… A la plata no le da importancia y no sabe ahorrar, nunca será rico… ¿Sigo?

—¡Sigue, sigue! ¡Dime todo lo que sabes!

—Después salió que no tendrá una vida alegre. No amará a nadie con el corazón, porque su corazón es frío, perezoso, y a quienes lo amen, les causará muchas penas. Nunca se casará, morirá así soltero. No tendrá en la vida grandes alegrías, pero sí mucho aburrimiento y dificultades… Llegará el momento en que va a querer terminar con su vida… Así de mal le saldrá algo… Pero no se atreverá, preferirá soportarlo… Sufrirá grandes necesidades; sin embargo, al final de su vida, su destino cambiará por la muerte de una persona muy cercana y de manera completamente inesperada. Pero todo esto será dentro de muchos años, en cambio este año… No sé cuándo exactamente, las cartas dicen que será muy pronto… Puede ser este mes incluso…

—¿Qué va a pasar este año? —le pregunté cuando se detuvo de nuevo.

—Ay, me da hasta miedo contarle más. Le salió un gran amor por parte de una dama de tréboles. Lo único es que no puedo entender si es soltera o casada, pero sé que tiene el pelo oscuro…

Sin querer miré la cabeza de Olesia.

—¿Qué mira? —se sonrojó de repente al sentir mi mirada con el entendimiento que caracteriza a algunas mujeres—. Pues sí, como el mío —continuó al tiempo que maquinalmente se acomodaba el pelo y se sonrojaba aún más.  

—¿Entonces dices que es un gran amor de una dama de tréboles? —le dije bromeando.

—No se ría, no se debe reír —pronunció Olesia con tono serio, casi severo—. Yo solo le estoy diciendo la verdad.

—Está bien, no me reiré, no me reiré. ¿Y qué salió después?

—Después… ¡Ay! Le salió todo mal a esa dama de tréboles, peor que la muerte. Sufrirá una humillación terrible a causa suya, tanto que no podrá olvidarla en toda la vida, una tristeza larga le sale. Y a usted en el planeta de ella no le sale nada malo.

 — ¿Oye, Olesia, no pudieron engañarte las cartas? ¿Para qué le voy a causar tantos contratiempos a la dama de tréboles? Yo soy una persona tranquila, recatada, y tú has dicho cosas tan espantosas sobre mí.

—Pues eso sí no lo sé. Y es que salió así, que no es usted quien lo hace, no a propósito, sino que a causa suya pasa toda esta tragedia… Ya verá cuando mis palabras se cumplan, se va a acordar de mí.

—¿Y todo eso te lo contaron las cartas, Olesia?

Se demoró en responder y lo hizo de manera evasiva, como a regañadientes:

—No solo las cartas… Es que sin ellas yo entiendo mucho, sin ir más lejos, por la cara. Si, por ejemplo, alguna persona debe morirse pronto de mala manera, yo lo veo ahí mismo en su cara, ni siquiera necesito hablarle. 

—¿Qué es lo que le ves en su cara?

—Ni yo misma sé. De repente me siento asustada, como si frente a mí estuviera una persona ya muerta. Le puede preguntar aquí a mi abuela; ella le dirá que le estoy diciendo la verdad. Trofim, el molinero, el año antepasado se ahorcó en el molino. Yo lo había visto dos días antes y le dije a la abuela: «Vas a ver, abuela, que Trofim se va a morir de mala muerte en estos días». Y así ocurrió. Y en las sviatki [4] pasadas, Yákov, el ladrón de caballos, vino y le pidió a la abuela que le leyera las cartas. La abuela le echó las cartas y empezó a leerle la suerte. Y él de broma le preguntó: «Vieja, dime cómo es que me voy a morir». Y se puso a reírse. Yo que lo veo y no me puedo ni mover. Veo a Yákov sentado, pero su cara es de muerto, toda verde… Los ojos cerrados, los labios negros… Luego, una semana después, oímos que los del pueblo cogieron a Yákov cuando quería llevarse los caballos… Le pegaron toda la noche… La gente de este pueblo es mala, despiadada… Le pusieron clavos en los talones, le rompieron todas las costillas con estacas, y por la mañana ya se le salió el alma.

 —¿Por qué no le dijiste que le esperaba esa desgracia?

—¿Y para qué le iba a decir? —replicó Olesia—. ¿Es que se puede huir de lo que la fortuna dispone? Solo hubiera pasado sus últimos días preocupándose en vano… A mí misma me parece detestable ver eso, me doy asco a mí misma… Pero ¿qué le voy a hacer? Esa es mi fortuna. Mi nana también cuando era más joven reconocía la muerte y mi mamá también, y la mamá de mi nana. No viene de nosotras… lo llevamos en la sangre.

Había dejado de hilar y estaba sentada con la cabeza agachada y las manos apoyadas suavemente sobre las rodillas. En sus ojos inmóviles, con las pupilas dilatadas, se reflejaba un oscuro horror, una incontrolable sumisión a las misteriosas fuerzas y conocimientos sobrenaturales que habían aflorado en su alma.

Zulma Mesa Lizcano estudió filología rusa en la Universidad de la Amistad de los Pueblos en Moscú e hizo una maestría en tradición oral y folclor en la Universidad Estatal de San Petersburgo. Como parte de sus estudios de posgrado participó en Expediciones al norte de Rusia, un proyecto enfocado en el estudio de las tradiciones orales de los habitantes de la región de Arcángel. Ha trabajado durante los últimos años como traductora audiovisual, traduciendo del ruso al español películas documentales, de ficción, series, entre otros.